Dnes (27.8.2020) si 13+3 členů našeho a 4 členové spřáteleného spolku ze Staré Vsi natočili budík na nezvykle brzkou ranní hodinu.

Jako studenti U3V  jsme si při účastí na mezigeneračním projektu „Student v lese“ hodlali znovu prožít krásnou atmosféru školních brigád. Také jsme chtěli dokázat, že slovo AKTIVNÍ v názvu našeho spolku není prázdná fráze. Hlavně jsme se však chtěli opět cítit mladí a krásní. Při cestě autobusem do lesa jsme se netrpělivě těšili, jak nám nová mladá míza bude proudit celým tělem. 

Někteří členové v duchu myšlenky projektu vezli sebou i své vnučky. Vnučkám na všetečnou otázku: „Co znamená projekt Student v lese?“ bylo vysvětleno, že se jedná o společný úklid lesního klestí za spolupráce omladiny a seniorů. V lese, který se bude uklízet, rostly donedávna smrky ve věku jejich babičky. Smrky však ožral kůrovec. Musely tedy být vykáceny a vzniklo smrkové klestí. Což neradostně všechny rychle pochopily.

Následující drsná realita naše snění trochu opravila. Po závěrečné jízdě prašnou cestou připomínající housenkovou dráhu jsme vystoupili z autobusu na neznámém místě. Toto pusté místo bylo zvoleno zajisté proto, abychom po prvním úleku nemohli předčasně zdrhnout. Udiveně jsme zírali na „holinu“, jak nazval ostrý svah pokrytý kupou nejméně dvoumetrových smrkových větví přítomný lesnický inženýr. On a další dva lesní specialisté doplněni v duchu projektu o sedmiměsíčního juniora v dupačkách lesnické barvy nás seznámili s dnešním úkolem. Měli jsme na hrozivě se zvedající holině rozměru dvou fotbalových hřišť přemístit porůznu poházené klestí do úhledných pásů a připravit tak půdu pro výsadbu nových stromků.

Při pohledu na tu hektarovou změť pokroucených klacků se touha návratu mládí začala předčasně vytrácet. Organizátoři brigády však tento problém vyřešili jednoduchým trikem. Při rozdávání pracovních rukavic a housek se salámem oznámil předseda spolku Počteníčko a garant projektu Mgr. Ivan Sekanina, že si housky můžeme za dvě hodiny zkonzumovat, aniž po nás bude vyžadovat peněžní úhradu. Tuto optimistickou zprávu doplnili lesníci informací, že za další dvě hodiny usilovné práce nás čeká opékání zdarma darovaných špekáčků. Jako třešničku na dortu pak přidalo společné vedení i pozvánku na časově neurčenou párty s francouzským kuchařem. Ten prý nás také zdarma pohostí celosvětově vyhlášenými bretaňskými palačinkami. No neberte to a nepracuj z plných sil! 

Vyrazili jsme tedy do svahu s nadšením padesátých let. Jen budovatelská píseň na rtech chyběla. Dokonce i tým lesních inženýrů stál nevěřícně pod svahem a s hrůzou v očích hledal další holinu, kam nás má po předčasném splnění úkolu vyslat. Bohužel se smrkové větve působením zemské gravitace nacházely převážně na zemi. Tato nemilá skutečnost donutila důchodce k dvouhodinovému ohýbání věkem zatuhlých zad s následným dokonalým potlačením proudění mladé mízy jejich tělem.

Po konzumaci vynikající svačinové housky zalité čajem se úklid holiny trochu změnil. Těžce, ale přeci jen vystoupali seniorští brigádníci první polovinou již krásně vyklizené holiny do místa dalšího zásahu. Jejich ranní mladistvý výraz se však cestou někam ztratil. Navzdory fyzikálním zákonům vážily po přestávce smrkové větve nečekaně více, i když ony housku nepožily. Rychlost přesunu jednotlivých důchodců obtěžkaných větvemi se tímto rapidně zpomalila. Mladý sympatický lesní inženýr profesionálně odhadl situaci a raději založil ohýnek na opékání špekáčků. Tím ukončil naše trápení již půl hodiny před totálním vyčerpáním.

Teplo ohýnku a vůně špekáčků potvrdila rčení, konec dobrý vše dobré. Kromě ohýnku nás hřálo i pomyšlení, že nosnou myšlenku spolupráce generací jsme naplnili. Škoda jen, že mládí zastoupené lesnickým benjamínkem, jednou maminkou a dvěma vnučkami bylo v totální menšině.

Bez mladistvé mízy, ale s plným žaludkem jsme poděkovali za pomoc našim přátelům ze Staré Vsi i vedoucím organizátorům a slíbili další účast při tomto vrcholovém AKTIVNÍM zážitku.