„Motory natočit!“ Zazněl velitelčin hlas. Čtyři vozidla vyrazila za poznáním slezské historie.  Čekal na nás zámek Slezské Rudoltice, kostel sv. Michaela archanděla a zámek Hošťálkovy.

Jako jedno auto jsme sledovali naše velitelské vozidlo. Tato organizační důslednost nebyla dána ani tak uvědomělostí našich řidičů, jako spíše strachem. V rozdaných mapách, kromě perfektních informací o souhrnu najetých kilometrů, byla uvedena Polská republika co by průjezdní bod.

Osádky toto překvapení hrdinně přijaly. Všem bylo jasné, že je to součást testu na Alzheimerovu nemoc. Toto zjištění se potvrdilo na prvním železničním přejezdu při znamení stůj. Náš velitelský vůz, ve kterém seděl jediný účastník znalý průjezdní krajiny, zmizel za obzorem v obci zakázanou rychlostí.

Nastalá situace přesvědčila i posledního účastníka, že rozdané mapy nebyly suvenýry. Byly pozvánkou do bojové hry. Aktivní seniory však taková změna situace nezaskočila a do prvního cíle dojela všechna vozidla. Před zámkem Slezské Rudoltice již čekal pan Tomáš Zemba kastelán zámku. Prohlídka zámku pod jeho vedením byla nejen poučná, ale i zábavná. Hlavně medvědí příhoda si vysloužila potlesk ve stoje.

Do druhého cíle, v obci Hrozová a kostela sv. Michaela archanděla, dorazila vozidla po již českých cestách bez navigačních potíží.  I zde následovala velmi zajímavá prohlídka za přítomnosti průvodce, který nás přesvědčil, že Polsko je na jihu od ČR.

Třetí cíl, zámek Hošťálkovy, zdolali řidiči našich vozidel opět bravůrně. K pohodě v prostorách vozů přispěla, kromě okolní malebné krajiny i překvapivá informace. Davem výletníku se nesla šeptanda, že po této prohlídce bude již následovat oběd.  Toto davové nadšení umocnil, nejen velmi zajímavý výkon kastelánky zámku, ale i úleva z toho, že jsme nemuseli být chovanci již zrušeného ústavu.

Konec pěkný všechno pěkné, skandovali účastníci v restauraci U Kvasničků.